V první třídě včelařské školy života

Když mi bylo dvanáct let, otci se stal těžký úraz, a nemohl chodit. „Budeš se muset postarat o včely.“ Byla to prosba a úkol zároveň. A tady začal můj včelařský příběhTáta byl vlastně taky včelařský nováček, měl za sebou jednu sezónu včelaření. Jedinou pomůckou mi byla kniha Včelařův rok. Tam jsem vyčetl, že včelstvo je možné prohlížet, až když je teplota nad 12 °C. Měli jsme tehdá 3 včelstva v malém včelíně vedle domu. Svítilo slunce, všude bylo spousty sněhu, ale byl březen a datumově už jsem měl dělat první jarní prohlídku. Vzal jsem z domu plotýnkový vařič, teploměr a hurá do včelína. Nabalil jsem se, ať mě nepoštípou. Navlékl kuklu na hlavu a čekal až teplota dosáhne 12 stupňů. Po třech hodinách teploměr vyšplhal ke kýžené dvanáctce. Otevřel jsem včely a vytahoval rámek za rámkem. Nepoznal jsem tehdy, že včely sedí spokojeně v zimním chumáči a není třeba je vůbec otevírat, ale kniha jasně říkala „včelstvo zkontrolovat a zjistit přítomnost matky“. Rámky, na kterých byly včely, jsem rozložil, matku nenašel, ale teď to dát zpátky. Úly se otevíraly pouze zezadu a rámky se vkládaly jeden za druhým a na každý bylo potřeba tlačit, aby se vše umístilo ve stejném prostoru. Včely se bouřily a štípaly tak, že jsem ze včelína utekl. Přece jen mi to nedalo, po chvíli jsem se vrátil a opatrně dával včely zpátky. Tohle bylo moje první opravdické setkání se včelami. Dnes se tomu zasměji a musím uznat, že to byl naprosto zbytečný zásah, ovšem kniha říkala…!

Přišlo léto, a ono včelstvo, které jsem v zimě prověřoval svou kontrolou, se vyrojilo. Velký roj sedl na první jabloň, která stála vedle včelína. Zavolali jsme strýčka, od kterého jsme včely dostali, aby poradil, jak roj správně chytit. Otec slavnostně vytáhl kalíšky na počest našeho prvního roje a připili si se strejdou po jednom, po druhém … Po nekonečné chvíli vyšli z domu, a já dostal úkol. „Budeš držet roják (bedna na včelí roj), ani kuklu nepotřebuješ , rojové včely neštípou?!.“ Přistavili žebřík, já jsem držel roják nad hlavou a otec dostal za úkol klepnout pěstí po větvi tak, aby roj bezpečně spadl do připravené bedny(rojáku). Táta bouchl do větve, včely spadly, ale místo do bedýnky polovička roje se snesla k zemi přímo na mne. Pustil jsem všechno a utíkal, co mi nohy stačily. Pamatuji si, že mě máma přikryla mokrým ručníkem přes tvář. Do 52 mi počítala vyjmutá žihadla, pak už přestala. Naši rychle volali sousedku zdravotní sestru, ať mě zachrání. Nedusil jsem se, ale nabíral podivné tvary a když jsem se chtěl podívat okem, musel jsem prsty mocně roztáhnout víčka, která fungovala jako pružiny. Po třech dnech otoky klesly.

Takhle jsem se učil včelařit, tohle byly moje první kroky. Přesto jsem od tohoto „koníčku!“ neutekl. Mé další příběhy už nebyly tak bolestivé a včelaření mi přineslo spoustu krásných a nezapomenutelných okamžiků. Základní informace jsem sepsal do eBooku Když včely, tak pořádně.

A jak tedy má vypadat ono správné zkontrolovat včelstvo a zjistit přítomnost matky? Tehdy mi tento pracovní úkon zabral celé dopoledne. Dnes je to otázka dvou – tří minut. Stačí se pouze dívat jak se včelstvo chová. Pokud už musím včelstvo otevřít, kontrola musí být co nejkratší, mějme na paměti, že včele slouží jako zdroj tepla pouze její tělo, proto včelstvo nerozebíráme, jelikož mu tím způsobujeme zbytečně velké tepelné ztráty, a ty pak musí dohánět zvýšenou spotřebou cukerných zásob, asi tak jako byste nechali otevřeny dveře ven v lednu.

Zásada první

Včelstvo otevíráme co nejméně.

Zásada druhá

Počkejte, až se včelstvo projeví ,jak lítá. Pokud včely, dá se říci, radostně vyletují a na letové desce je čilý ruch a občas přiletí včela barevně obalená (např. žlutým pylem), můžeme si být jistí, že včelstvo je v pořádku, matka klade, líhnou se nové včelky, které potřebují pro svůj vývoj pyl, a tím že ho nosí, nám zárov nepřímo řeknou: „máme matku, rozvíjíme se a nic nám nechybí“.

Zásada třetí

Když zvedneme víko úlu a položíme ruku v místě sezení včelstva, je tam příjemně teplo, asi jako kdybyste sáhli nad hřející radiátor. Pokud necítíte teplo, se včelstvem je něco v nepořádku.

Zásada čtvrtá a poslední

Každá nedokonalost se musí upravit hned na začátku, na práci se včelami máme jen duben, květen, červen a je tu konec včelařského roku, když nic nepodnikneme, včelstvo nám nedá výnos a sezóna je s nulovým výsledkem.

Tohle nám na začátku sezóny stačí vědět. Když se některé včelky málo objevují na letáku úlu, nenosí pyl a nebo když kolem projdeme a včely výrazně hučí je jasné, že jako včelař musím zasáhnout…..ale o tom až někdy příště v dalším článečku, a nebo v eBooku Když včely, tak pořádně

Milan Motyka
Jako kluk jsem chtěl rozumět "řeči zvířat". Nejvíce mě zaujaly včely. Právě jejich "řeči" jsem věnoval mnoho let zkoumání a pokusů. Rád poradím začátečníkům od prvních krůčků až po nejsložitější postupy v chovu včel. A zvídavým, které baví příroda, odhalím ze života včel věci pro ně dosud nepoznané. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chcete vědět, umět a poznat?

    Stáhněte si a nakoukněte pod pokličku eBooku zdarma Když včely, tak pořádně. 

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Těším se na vás na Facebooku