Včelařské nebe na zemi

Při čtení mnohých včelařských časopisů jsem si často řekl: „To je absolutně nemožné!“ Mám na mysli doslova gigantické výnosy medu, nepředstavitelné denní přínosy nektaru. Pochyboval jsem a připisoval tyto údaje na vrub dobré reklamě pro včelařské firmy pracující v těchto oblastech. Což o to, státy jako je Argentina, Nový Zéland, Kanada, Čína, to bych ještě chápal, ale v Evropě? Jen to pomyšlení, že včelaři v Alpách získávají med z Alpské růže až ve výškách 2000 m.n.m.. „Neuvěřitelné!“ V myšlenkách mne to stále popichovalo, to přece nejde, a tak jsem zatoužil, pro mne doslova ten bájný svět vidět. Nadmořskou výšku 2000 m mám v mysli spojenou s našimi věčně se v mlze a dešti koupajícími Tatrami. Oprášil jsem své německé jazykové schopnost, pilně e-mailoval se včelařským rakouským kamarádem a po nějakém čase přišla odpověď. „Přijeďte, růže je v plném květu.“ Vyrazili jsme na cestu do Ötztalských Alp na hranicích mezi Itálií a Švýcarskem. Naše cesta směřovala ke známému rakouskému včelaři panu Heinrichu Gritschovi, dlouholetému řediteli včelařské školy v Imst a redaktoru včelařského časopisu Alpenbienenzeitung.

Po 880 km cesty jsme spolu se synem a dalšími třemi včelaři stáli v němém úžasu. Kam jen naše oči dohlédly, všude zářily červené květy. S posvátnou úctou jsme chodili po stezkách v horách, kde od úbočí až k samotným skalám, bylo vše poseto keříčky kvetoucích alpských růží a ze všech míst se ozýval bzukot včel. Místní včelaři znalí poměrů převezli svá včelstva až zde do hor do výšky 2000 m.n.m. Příroda je zde neobyčejně štědrá. Včely s naplněnými volátky padaly těžce na plochy před úly a pomalu popocházely až do česen z více jak metrové vzdálenosti. Mé včelařské srdce plesalo. To, o čem jsem snil, se mi vyplnilo do posledního puntíku. Všichni jsme nemohli odtrhnout oči od jejich nádherného pomalého letu, kdy v tisícových houfech připomínající let bombardérů padaly před úly. Párkrát jsem u nás zažil skvělou snůšku, ale tak bohatý přínos nektaru jsem nikdy neviděl. Majitel včelnice obratně ve vzduchu chytil jednu z přilétajících včel, rychle jí zmáčkl bříško a na jeho prstech se zaleskla bohatá kapka nektaru. Nevěřil jsem vlastním očím, že její malé tělíčko je schopno toho tolik pojmout. Ve dvou jsme zkoušeli zvednout jeden z úlů, zde hodně používaný typ Zander. Měli jsme co dělat. Včelař se jen blaženě usmíval, byla to již čtvrtá po sobě jdoucí velmi dobrá sezóna na Alpské růži.

Všímal jsem si všeho a taky se ptal kamaráda Gritsche, co tvoří tu velmi dobrou snůšku. Vysvětlil nám, že růže tady roste takřka všude, ale let včel směřuje na jižní svahy, které jsou osvětleny sluncem asi od 10 hodin až do večera. Ráno bývá v údolích stín od okolních štítů hor, až se slunce zvedne dostatečně vysoko a ohřeje studený vzduch, který začne stoupat a spolu s optimální vlhkosti působí blahodárně na vylučování nektaru z Alpských růží. Údolí jsou uzavřena, tvoří je velké kotliny, a opravdu ani my jsme necítili žádné poryvy větru. Byl tam klid a ticho.

Zajímavostí byly všude přítomné alpské krávy a ovce, které jsme potkávali i 2500 m.n.m. Pasou se zde na nekonečných pláních a nespásají Alpskou růži. Vybírají si trávu mezi keříky růží. Stádečka skotu tvořily 8-10 krav nebo 5-20 ovcí. Hezkých a očím lahodících alpských zvonků se dobytek vůbec nedotkl.Krajině i rostlinám tento způsob hospodaření zřejmě svědčí. Svahy nebyly udusány a zdevastovány nějakým nadměrným vypásáním skotu, ba naopak lahodily oku nádhernou celistvou zelení. Hranice lesa je ve výšce kolem 2500 metrů. Není nějak striktně ukončena, ale prakticky je tvořena Borovicí Limbou, která je v této výšce ještě asi 5-6 metrů vysoká. Ale jsou to letité stromy různě tvarované. Nad touto výškou jsou již jen holé skály.  Mezi těmito Limbami roste všude Alpská růže. Les vypadá jako nekonečný park. Viděli jsme i místa porostlá výlučně jen A. růží. Ta zde v těchto výškách dosahuje velikosti asi jako naše borůvky.

Některé včelnice, které jsme viděli, byly neobyčejně bohatě a silně zakryty vlnitým plechem nebo laminátem a úly doslova obaleny fólií. Bylo nám vysvětleno, že i přes dobré a stabilní počasí se stane, že i v tomto období z ničeho může nasněžit 10 cm sněhu a včely nemohou 3-4 dny létat. Včelstva se pak přesunou do výšky 1500 m.n.m., kde obvykle zameduje les a alpské louky.

Med z Alpské růže je vzhledově podobný medu z pampelišky, je světlejší a nekrystalizuje rychle. Spolu s velmi vkusnou reklamou a atraktivním balení v několika váhových velikostech je vyhledávaným suvenýrem z této oblasti Alp s cenou 13-16 euro za kg. 

Včely jsme viděli převážně v úlech typu Zander rámková míra 40×22 cm jak v dřevěných tak také v polystyrénových úlech. Bylo vidět i systém Dadant, nízkonástavkový Langstroth. Výhradně se zde chová včela Kraňka alpského typu a včelaři nám s pýchou ukazovali logo Asociace chovatelů Kraňky.

Bylo nám nesmírnou ctí, že jsme mohli nahlédnout až pod samou pokličku včelařů zde v Alpách. Byla to nezapomenutelná včelařská výprava. Počasí nám přálo na jedničku a viděli jsme vše, co jsme si vidět přáli. Když budu ještě někdy číst o včelařství v Alpách, už nebudu pochybovat. Je to tam opravdu nádherné, a neuvěřitelné se pro mne stalo skutečností. Hotové včelařské nebe na zemi. Další zajímavé články, si můžete přečíst na mých stránkách, rozkliknout si je můžete ZDE.


Milan Motyka
Jako kluk jsem chtěl rozumět "řeči zvířat". Nejvíce mě zaujaly včely. Právě jejich "řeči" jsem věnoval mnoho let zkoumání a pokusů. Rád poradím začátečníkům od prvních krůčků až po nejsložitější postupy v chovu včel. A zvídavým, které baví příroda, odhalím ze života včel věci pro ně dosud nepoznané. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Zdeněk Klíma napsal:

    Hezké Milane, moc hezké 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chcete vědět, umět a poznat?

    Stáhněte si a nakoukněte pod pokličku eBooku zdarma Když včely, tak pořádně. 

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Těším se na vás na Facebooku